Téma letošního ročníku sympozia znělo Genius loci - tedy duch místa. Svoji inspiraci jsem proto čerpala z míst, kde jsem během týdne trávila nejvíce času - a to v budově místní ŠUV. Dlouho jsem hledala výchozí bod pro budoucí šperky, kterému předcházelo střídání materiálů a řada experimentů. Nakonec stačilo jen se trochu zastavit, porozhlédnout po dílně a nápad byl na světě. Pro výrobu náhrdelníků jsem použila dřevěné špalíčky, jimiž se podkládají šperky při vrtání. Jejich značně opotřebený vzhled s velkým počtem děr a úlomků jsem zakonzervovala do epoxidové pryskyřice. Mým cílem bylo povýšit bezcennou podložku a píli nebo nešikovnost jejích uživatelů na autentický šperk. Výsledná práce v sobě tedy nese nejen historický odkaz spolupráce studentů a dílenských učitelů této školy, ale možná i minulých účastníků sympozií, kteří na těchto podložkách vrtali a nejednou zlomili vrták.